Úprava fotografií v GIMPu (ke staženi zdarma). Základy

Úprava sklonu horizontu kolinearity linií

Sklon horizontu může být zajímavým kreativním záměrem. Ale v naprosté většině případů tomu tak není. Například moře vylévající se ven ze snímku dokáže znehodnotit i jinak povedenou fotografii. K nápravě nevhodného sklonu je GIMP vybaven funkcí Rotovat. Postup je nasnadě. Klikněte myší na levé nebo pravé pravítko a vlečením umístěte pomocnou linku tak, aby byla co nejblíže skloněnému horizontem nebo k jiné linii, podle které chcete snímek srovnat. Následně zvolte funkci Rotovat buďto z menu Nástroje-Nástroje transformace-Rotovat, pomocí klávesové zkratky [Shift+r] nebo z panelu nástrojů. Klikněte do plochy fotografie a vlečením ji otáčejte tak, až horizont bude rovnoběžný s předem připravenou pomocnou linkou. Tlačítkem rotovat potvrďte provedení funkce.

Postup při úpravě kolinearity (rovnoběžnosti) sbíhavých linií například u "padajících" stěn budov je obdobný. Nejprve si připravte několik pomocných linek, které vám ulehčí odhad sklonu srovnávaných hran. Pomocí volby Nástroje-Nástroje transformace-Perspektiva, klávesovou zkratkou [Shift+p] nebo výběrem téže funkce z panelu nástrojů spusťte změnu perspektivy. Vlečením rohů snímku můžeme fotografii deformovat až do dosažení kýženého výsledku. Méně intuitivní, ale přesnější je využití stejného příkazu se změnou nastavení volby nástroje do režimu Zpět (Korektivní). Pak kliknutím a vlečením napasujte mřížku na linie budovy a stiskem tlačítka Transformace potvrďte provedení funkce.

Po úpravě perspektivy nebo po srovnání sklonu snímku se nevyhnete ořezání fotografie.

Ořez

Co z kompozice nezvládl fotograf při snímání, lzečástečně napravit vhodně zvoleným výřezem. Za okrajem ořezového pole zmizí rušivé prvky a kompozice obrazu se stane čitelnější. Ale něco za něco. Pixely, o které fotografii oříznete, sníží její celkové rozlišení. Pro provedení ořezu je GIMP vybaven funkcí Ořezání a rozměry. Po jejím výběru, buďto kliknutím na symbol skalpelu v panelu nástrojů nebo z menu Nástroje-Nástroje transformace-Ořezání a rozměry, klikněte do plochy obrázku levým tlačítkem myši. Rozměr a polohu budoucího výřezu je možné dále upravovat v okně Informace o ořezu a rozměrech plátna a nebo jednodušeji vlečením úchopových bodů rámečku vymezujícího budoucí výřez obrázku. Levý horní a pravý dolní úchopový bod mění velikost výřezu, pravý horní a levý dolní mění jeho polohu.

Z panelu nástrojů GIMPu nebo pomocí klávesové zkratky [r] zvolte nástroj Výběr obdélníkové oblasti a zkontrolujte si, zda není zakliknuta volba Prolnout okraje. Do kolonek Poté normálně vyberte kýženou oblast fotografie pomocí výběrového okna, zvolte funkci Ořezání a rozměry, klikněte na tlačítko Z výběru a s pocitem vítězství nad záludnostmi softwaru stiskněte tlačítko Ořezat.

Úprava jasu a kontrastu

Asi nejhorší, co můžete fotografii udělat, je zkoušet úpravu jasu a kontrastu pomocí funkce Vrstva-Barvy-Jas-kontrast. Jednoduché nastavení jasu a kontrastu je sice intuitivní podobně jako u televizoru, ale nijak vám nepomůže v zabránění "přepalů" tj. ztrátě kresby v jasech nebo ve stínech. Lepší řešení nabízí funkce Vrstva-Barvy-Úrovně. Jde o jakýsi interaktivní histogram, v němž můžeme upravovat dynamický rozsah fotografie, a to jak všechny kanály najednou (roletka - volba Jas), tak jednotlivé kanály RGB (Red, Green, Blue). Uvedu jednoduchý příklad. Snímek na obrázku je příliš tmavý. Korekce v tomto případě spočívá v roztažení jasové škály pomocí posunutí pravého (jasy) a levého (stíny) posuvníku vstupních úrovní tak, aby se dotýkaly okrajů histogramu a v posunu středového posuvníku o kousek doleva tak, aby snímek působil jasově vyváženěji. Ještě lepší metodou je prakticky stejný postup, který provedete po jednotlivých kanálech. A pokud jste šikovní, podaří se vám současně vyvážit kanály tak, aby bílá byla jako po použití jistého známého pracího prášku.

Histogram je graf popisující rozložení jasu v obrazu. Jeho horizontální osa zobrazuje rozložení jasu v obrázku od černé vlevo po bílou vpravo, jeho vertikální osa zobrazuje počet bodů, které mají daný jas.

Jiným a též velice výkonným postupem je úprava tonality pomocí křivek. Funkci spustíte pomocí Vrstva-Barvy-Křivky. Úpravu tonality obrázku provedete tvarováním křivky pomocí myši a je možné pracovat stejně jako v případě funkce Úrovně buďto se všemi kanály najednou, nebo s jedním po druhém. Na našem příkladu je vidět, že automatika přístroje při snímání nezvládla jasy a ptakoještěr je vůči pozadí příliš tmavý. Tvar editační křivky je přizpůsoben tak, aby létající dinosaurus "vystoupil ze stínů" (levá část křivky) a aby zároveň nedošlo k dalšímu zesílení na beztak již vypálených jasech (pravá část křivky). Křivky jsou nesporně velice mocným nástrojem, ale jejich využití vyžaduje jistou praxi.

Retuš červených očí

Při focení lidí pro prodej ve fotobankách by se vám především červené oči neměly vůbec objevovat - při kvalitním osvětlení tento efekt prakticky nehrozí. Někdy se ale člověk nevyhne upravování fotek z různých zdrojů, kde upíří oči straší. Pro retuš červených očí existuje spousta poloautomatických nástrojů, ale ruční postup opravy je v GIMPu až překvapivě efektivní.

Nejprve vyberte obě zorničky pomocí Výběru eliptických oblastí (klávesová zkratka [e]), přičemž ve Volbě nástroje budete mít nastaveno Prolnout okraje a velikost prolnutí zvolte podle velikosti zorniček na snímku (v mém případě to byly tři obrazové body). Zde se vyplatí znát jednu ze základních vlastností výběrů - přimáčknutí klávesy [Shift] přidává další výběr k již provedenému výběru, přimáčknutí klávesy [Ctrl] ho ubírá. Po výběru zorniček zvolte funkci Vrstva-Barvy-Odstín a sytost. Posunem jezdce Sytost na minimum se zbavíte rušivé rudé a pomocí jezdce Světlost zorničku mírně ztmavíte. Někdy uvedená úprava stačí, jindy je nutné následně zvednout kontrast zorničky pomocí křivek.

Převod barevné fotografie na černobílou

Mnohé digitální fotoaparáty nabízí černobílý režim. Leč ouha, černobílá fotografie v nich bez výjimky vzniká následným převodem z barevné. Ten je možné mnohem lépe realizovat v grafickém editoru. Ačkoli jde o zdánlivě velice jednoduchý úkol, nabízí se několik možností. Zapomeňte na funkci Vrstva-Barvy-Odbarvit nebo na funkci Obrázek-Režim-Odstíny šedi. Ani jedna ani druhá nenabízí kontrolu nad převodem barevné škály do černobílé. Správným řešením je funkce Filtry-Barvy-Mixér kanálů. V okně mixéru vyberte volby Monochromatické a Zachovat jas a už si můžete hrát s jednotlivými kanály s okamžitou kontrolou budoucího výsledku v okně náhledu. Například přidání červeného kanálu a stažení ostatních funguje podobně, jako když fotíte na černobílý materiál s nasazeným červeným filtrem.

Doostření

V zásadě lze doostřovat dvěma způsoby. Jednoduché ovládání nabízí funkce Filtry-Vylepšení-Doostřit. Pro účely stock fotografie je téměř nepoužitelná, protože zesiluje šum. Mnohem větší kontrolu nad procesem doostření nabízí funkce Filtry-Vylepšení-Rozostřit masku (Unsharp mask). Funkce v principu rozostří obrázek a použije rozdíl proti původnímu obrázku jako masku ke zvýšení jeho kontrastu. Leč při nesprávném nastavení parametrů dojde nejen k doostření, ale též ke vzniku nehezkých artefaktů - "duchů" kolem kontrastních hran v obrázku. Proto je nutné přesně vědět, co který parametr znamená a jak ho máme nastavit.

Parametr Poloměr určuje šířku ostřící kontury v obrazových bodech, Míra nastavuje zvýšení kontrastu detailů (hran) a parametr Práh udává rozdíl úrovně tonality obrazových bodů, které budou ignorovány (např. šum). Hodnotu Práh určíme podle úrovně šumu ve fotografii. Míru doostření nastavujeme dle okénka náhledu, a protože fotky zákazníci fotobank obvykle dále zpracovavají, platí že méně je více - míru nastavujeme podle citu. Každopádně je důležité funkci Rozostřit masku použít na danou fotografii pouze jednou, a to až v závěru úprav.

Zvýšení zdánlivého dynamického rozsahu

Stejnou funkci - Filtry-Vylepšení-Rozostřit masku (Unsharp mask) - lze použít ještě jedním zajímavým způsobem. Nastavte hodně velký Poloměr (třeba 50px, řádově nějaké procento z rozměru snímku), Práh na 0 a Míra na nějakou malou hodnotu, např. 0.2. Vyzkoušejte, uvidíte... u fotografií scén, které mají ve skutečnosti velký dynamický rozsah, který se na fotografii a zobrazení na monitoru ztrácí, tak lze často ošálit oko a dosáhnout dojmu bližšího realitě.

Jak moc upravovat?

Při úpravách fotografií, které jdou do fotobanky, vždy existuje určité dilema.

Pro zkušeného grafika snažícího se dosáhnout co nejlepšího výsledku by někdy bylo nejlepší, kdyby fotku získal v co nejsurovější podobě, dokonce třeba v RAWu. Určitě bez doostřování, obvykle bez úprav barev a křivek, korekcí perspektivy. Při hlubším pohledu ani nejzákladnější úpravy nebývají nijak "nevinné" a zahrnují interpolace. Interpolace obecně znamená, že ztrácí to skutečně vyfocené, a místo toho objevují informace "vymyšlené" - přičemž hrozí mnoho různých problémů, např. rozostření obrazu, skoky v plynulých barevných přechodech, doostřovací artefakty kolem hran, moiré. Záludné navíc je, že chyby někdy nemusí být viditelné prostým pohledem, ale mohou bránit pokusům o další zpracování, třeba v případě "poničených" histogramů se při pokusech o další úpravy křivek objeví různé skoky a hrany v přechodech. To vše by vedlo ke snaze upravovat co nejméně.

Naopak pro přímé a nenáročné použití je lepší fotografie upravená co možná nejvíce do "optimální" podoby. Každý krok, který už udělal fotograf, nemusí dělat zákazník, a šetří tak čas. To je určitě rozhodující pro časově náročné a pracné kroky, jako retuše všeho možné - log, pleti, rušivých objektů.

Na kterou stranu se přiklonit? Podle mě je podstatné ještě hledisko třetí, totiž že fotku, které okamžitě nezaujme už ve výsledcích vyhledávání, si hledající ani blíž neprohlídne, natož aby ji kupoval. A fotografie kterou úopravy dovedly do hotové a atraktivní podoby obvykle "vyčnívá z davu" mnohem víc.